Svatba 2. část

10. dubna 2010 v 14:37 | Vanimaré |  Ari
Předchozí část ZDE.
Den co den jsme vyjížděli na koních do okolí Esgorenu. V sedle jsem se za chvíli cítila opět jako doma. Když jsem nebývala moc unavená, chodili jsme k večeru na poměrně dlouhé procházky.
"Zkusíš klus?"zeptal se mě Fron.
"To nedám."odpověděla jsem.
"Jak myslíš."
"Ale zkusím to."pobídla jsem Lafa holeněmi. Snažila jsem se vysedávat. Povedlo se mi to tak dvakrát třikrát a dál jsem na koni jen visela. Zastavila jsem Lafa a málem přeletěla přes jeho hlavu.
"Ještě to nepůjde."otočila jsem se na Frona.
"Nevadí. Na to je času dost. Vrátíme se. Musíme se ještě připravit na cestu." Vraceli jsme se domů. Cestou jsme potkali nejednu patrolu pátrající po nepříteli, který byl poražen. Nikoho známého jsem mezi nimi nezahlédla.
"Kdy vyrážíte?"zeptala se mamil po večeři.
"Rád bych vyrazil ještě před polednem."odpověděl Fron a uklízel ze stolu. Mamil umývala, já se chopila hadru a utírala do sucha a Jek skládal nádobí do polic nade mnou.
"Ještě uvidíme, co nám vzkáže Izupa a Ber."vložil se do debaty Jek.
"Jarin by tu měla každou chvíli být."řekl Fron.
"Jdu si lehnout, jsem unavená. Kdyby se něco dělo, tak pro mě přijďte."
"Ari, není ti nic?"podezřele se na mě Fron podíval.
"Ne, není. Neboj se. Když tak mára löme."opustila jsem kuchyň. Mamil mě po chvíli následovala a i přes moje protesty mi připravila lázeň. Jako každý večer jsem ze sebe smyla špínu a pot dne. Mamil mi umyla vlasy a pomohla do noční košile. Po chvíli jsem vstoupila do svého pokoje. Usadila jsem se na postel.
"Ari."zakřičel Fron ze spodu. Okamžitě jsem vyskočila a opřela se o zábradlí nad schody. Dole stál Fron, Jek a .. Ber.

Zčervenala jsem se zjištěním, že nejsem zrovna vhodně oblečená.
"Zítra se vyráží hodinu po svítání. Se svítáním přijede Jarin s Berem. Mára löme."
"Mára löme…"odpověděla jsem zmateně a zmizela ve svém pokoji. Nechápala jsem svoji reakci a nebylo to poprvé. S myšlenkami na zítřejší putování jsem usnula.
"Ari."slyšela jsem někoho z velké dálky.
"Ještě ne."odpověděla jsem, otočila se na bok zády k rušivému elementu a pokračovala v krásném snu.
"Ari, není čas. Za chvíli je tu Ber a Jarin. Jestli hned nevstaneš, vzbudí tě Ber a příjemné to nebude."nabádal mě Fron.
"Ty seš tak nepřejícnej."otevřela jsem oči a škaredě se na Frona podívala, "To bys mi udělal?"
"V klidu."odpověděl s úsměvem a vstal od postele. Nahmatala jsem polštář a hodila ho po něm. Trefila jsem. Chvíli na to začala bitka.
"Frone."ozvalo se ode dveří. Jmenovaný nereagoval. "Pojďte se podívat, co zase dělají."slyšela jsem mamil. Na chvíli jsem přestala 'mlátit' Frona po hlavě a koukla ke dveřím. Za mamilnen se objevila Jarin a potom Ber.
"Tohle je u nich úplně normální."slyšela jsem Bera. Fron toho už taky nechal a naposledy po mě hodil polštář. Pak se otočil k našemu 'obecenstvu', hluboce se uklonil a pravil: "Děkujeme za navštívení našeho krátkého představení s názvem Polštářová bitva, aneb Veselá ranní rozcvička. Nyní, když dovolíte, se naše hlavní hrdinka převleče, abychom mohli putovat dál."vystrnadil naše nežádoucí obecenstvo ven, kde se všichni rozesmáli a zavřel dveře. Já se ještě se smíchem oblékla do připraveného oblečení, opásala se dýkou (meč mi Fron ještě nevrátil), obula si jezdecké holiny a sešla do přízemí. Všichni povinně zasedli k prostřenému stolu. Přidala jsem se k nim. Společně jsme se nasnídali, pomohli mamiln s úklidem nádobí, rozloučili se s ní, nasedli na koně a podle plánu vyrazili na cestu.
"Jak dlouho asi pojedeme?"zeptala jsem se Frona.
"Zítra jsme na místě, pokud nezabloudíme."odpověděl
"Tak proč jedeme tak brzy?"
"To je překvapení."pousmál se Fron, "Uvidíš."
"Tohle nemám ráda."
"Bude se ti to líbit."řekl Fron po chvíli ticha.
"Neřekneš mi, co to je"
"Ne."
"Poslední slovo?"neodpověděl a stáhnul se dozadu za Jekem a Berem. Vedle mě jela Jarin.
"Líbí se ti Fron?"zeptala jsem se a pohledem dozadu se ujistila, že mi Fron nevěnuje pozornost. Jarin trochu zčervěnala.
"Žárlíš?"zeptala se nesměle.
"Ne. Jsem ráda, že si mě nebude tak hlídat."odpověděla jsem. Jarin se očividně ulevilo. "Ty sis myslela, že s tebou budu o Frona soupeřit?"
"Trochu."
"Není důvod."usmála jsem se. Den proběhl jednotvárně. V poledne jsme si dali asi hodinovou pauzu na posilnění a pokračovali jsme dál. Večer jsme dorazili ke třetí linii strážců lesa. Kousek od nich jsme s utábořili, postavili dva stany, něco málo pojedli a zalehli s jedním členem výpravy na stráži. Poklidně jsme usnuli.
Procitla jsem.
"Jarin, vstávej."slyšela jsem Frona.
"Co se děje?"
"Jsme napadeni. Zůstaň tady s Ari a za žádnou cenu ji nepouštěj ven. Není ozbrojená. Rozumíš?"
"Jo."odpověděla rychle Jarin, "Frone…"
"No?"
"Vrať se."vydechla Jarin. - Asi jí na něm záleží. - pomyslela jsem si a otevřela oči.
"Ava aista."řekl ji Fron a políbil ji. Chvíli na to zmizel ze stanu. V klidu jsem ležela s rukou na jílci dýky, připravená kdykoli vystartovat a zapojit se do boje venku. Jarin neměla tušení, že jsem všechno slyšela. Svou netečností jsem ji ukolébala. Venku jsem slyšela řinčení mečů. Nepatrně jsem se pohnula. Jarin zareagovala se značným zpožděním. Po chvíli jsem vystartovala.
"ARI!"křikla za mnou. Já se po hlavě vrhla do problému.
Následující část ZDE.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama