17.7. - 30.7.2017

30. července 2017 v 19:50 | Vanimaré |  Rok 2017
Tak ozývám se po dvou týdnech. Tyto dva týdny byly dost nabyté událostmi. Některé byly pěkné, některé smutné.


V pondělí jsem byla doma. Ráno jsem byla na mši svaté. Snažila jsem se balit se na cestu do Chorvatska. Měla jsem odjet netradičně ve čtvrtek. Během dne jse spoustu času strávila s Blackem. Ráno ještě chodil a byl čilý. Odpoledne už se ani nezvedl. Večer jsem se dozvěděla krutý ortel. Nádor na slezině, který nejspíš praskl. Buď operace, která má docela dos velkou úspěšnost, nebo uspání navždy. Jak to dopadlo si můžete přečíst na blogu. Daný den večer, což bylo úterý, si můžete přečíst, dalo by se říct, moji zpověď. Ještě teď je mi z toho smutno.
V úterý jsem celé dopoledne byla u něj. Odpoledne jsem se snažila přijít aspoň na chvíli na jiné myšlenky. Šla jsem do obchodů a s mamkou na kafe.
Ve středu jsem se snažila se balit. Přestávalo se mi chtít někam jet. Ve čtvrtek poslední chystání a čekání na odvoz. Odjížděla jsem po desáté hodině večer. Stihla jsem aspoň dokument Svět z ptačí perspektivy z Nového Zélandu. Na hranicích jsem byla o půlnoci. Z cesty si moc nepamatuji. Vím, že od Vídně do Grazu jsem spala. To byl taky můj jediný spánek.
V pátek kolem osmé jsem dorazila do Grabovacu na hotel, kde jsem měla spát jednu noc. Je to obec asi 11 km od Plitvických jezer. Po pěti letech jsem se tam vrátila. Bohužel jsem je opět neprošla celé. Ale na druhou stranu jsem se podívala do jeskyně, kde byl natáčen Poklad na Sstříbrném jezeře. Bylo to přesně jako ve filmu. Prostě jsem si to užívala.
V sobotu jsem vyrazila směr moře. I když k moři jsem jet moc nechtěla. Moc si tam neodpočinu. Mám radši hory. Do Makarské jsem přijela až odpoledne. Hned jsem se ubytovala a vyrazila k moři. Po večeři jsem vyrazila na promenádu. Také jsem hledala nějaký kostel, kde bych mohla jt v neděli na mši svatou. Našla jsem dóm sv. Marka a hned jsem si zjistila bohoslužby. Takže v neděli místo koupání jsem šla na mši.
Liturgii jsem moc sledovat nemohla, protože jsem k oltáři moc neviděla. Jen si vzpomínám, že měl druhou eucharistickou modlitbu. Ani jsem nepostřehla, jak se jmenuje jejich biskup. Asi dvakrát se mi tam udělalo lehce nevolno, ale ustála jsem to. Pak jsem koukla ještě na nedaleký trh ovoce a hurá k moři. Přes poledne jsem se schovala do nějaké restaurace na oběd a pak na hotel, kde jsem se věnovala tomu, co jsem zrovna chtěla.
Takhle utíkalo i celé pondělí. Ráno k moři, oběd, relax na pokoji a znovu koupání. Samozřejmě věčer nesměla chybět procházka po promenádě. Dopoledne jsem také vyšplhala kousek do hor. V plavkách, šátku a sandálech. Bohužel jsem si zapomněla mobil, tak jsem si nemohla počítat kroky a ujité kilometry. Večer, už po tmě a po večeři, jsem si byla na chvíli zaplavat. Bylo to super. Pláž i moře prázdné. Bylo to jen moře a já.
V úterý to bylo trochu jinak. Měla jsem jet lodí na Hvar a Brač, ale ráno trochu bouřilo, tak jsem to odvolala a přesunula na čtvrtek. Místo toho jsem vyrazila do Medugorje do Bosny a Hercegoviny. Bohužel jsem tam nebyla na mši svaté. Odpoledne jsem zalezla na chvíli do moře a po večeři směr promenáda.
Ve středu bylo ráno docela chladno. Místo koupání jsem vyrazila do města a k majáku. Prošla jsem si celý poloostrov sv. Petra. Byl tam malý kostelík a socha. Pod sochou byla malá jeskyně. U jeskyně skákali borci do vody asi z desetimetrové skály. Pak jsem si koupila sva kalendáře a palačinku s čokoládou. Bylo mi celkem jedno, že tu čokoládu budu mít všude. Užívala jsem si to. Pak následovala kávička a odpočinek na hotelu.
Ve středu byla misto večeře grill párty na terase. Byly grilované ryby, spousta příloh a hořící dezert. Rybička byla moc dobrá a dezert vynikající. Byl to našlehaný sníh na piškotu a kokosová zmrzlina.
Ve čtvrtek jsem vstávala brzy a hned po snídani vyrazila do přístavu. Čekal na mě výlet na Hvar a Brač. Cestou na Hvar loď zastavila ještě v Tučepech. Pak, když jsme byli na lodi všichni, byl na řadě oběd. Ryba, zelný salát a špagety. Výborné. Během oběda jsme dorazili na Hvar do Jelsy. Tam byla katedrála. Měli jsme vstup zdarma. Prohlédla jsem si katedrálu, nakoupila suvenýry a vrátila se na loď.
Další zastávkou byl Bol. Město jsem moc neřešila. Spíš jsem chtěla na Zlatni rat. Chtěla jsem se tam vykoupat, ale byla mi zima. Do vody jsem vlezla jen do úrovně pasu. Cestou tam jsem si dala výbornou zmrzlinu Milka.
Z Bolu na Brači jsme s lodí zamířili domů na Makarskou. Cestou jsme kroužili kolem pláží a mávali lidem na pláži.
Po večeři byl na pořadu dne program od animátorů na téma Cesta kolem světa. Podotýkám, že to bylo česky. Mezi animátory byl také profesionální choreograf. Vystoupení bylo moc pěkné. Pak se všichni fotili s tanečníky a rozproudila se diskotéka. Kolem poledne byl aquaaerobic. Zacvičila jsem si.
V pátek probíhalo všechno jako v pondělí. Ráno k moři, oběd v restauraci, několik krásných hodin na pokoji, opět koupání, večeře a procházka. Večer jsem se byla ještě naposledy podívat na noční klidné moře.
V sobotu už na mě čekalo jen balení a čekání na hodinu odjezdu. Dopoledne jsem odpočívala v parku kousek od pláže. Byl tam hlavně stín. Po obědě jsem ještě vyrazila na pomenádu. Koupila jsem si náramek s křížkem a taky přívěšek na klíče ve tvaru psí tlapky s nápise I love (obrázek srdíčka) my dog. I když už žádného nemám. Ale i tak ho miluji, i když už si jej nikdy nepohladím, nikdy si do mě neutře čumák po napití....
Před odjezdem jsem ještě navštívila pekárnu a v šest hodiny vyrazila na dlouhou cestu domů.
Dálnice byla v pohodě. Žádná kolona, jen krásné hory okolo a nádherný západ slunce. Problém nastal až na u Zagrebu, kde byla krátká kolona na mýtnici. Pak byl problém až na hranicích. Bohužel jsem se těšila na razítko do pasu, a ono nic. Jen se podívali na mou skoro posmrtnou fotku a pas mi vrátili. (To stejné bylo i na hranicích s Bosnou a Hercegovinou. Razítko žádné...) V koloně jsem čekala něco málo přes hodinu. Co se dělo od hranic se Slovinskem nevím. Spala jsem s malými bdělými přestávkami až do Mikulova. Z Mikulova jsem taky chvílemi spala, ale moc to nešlo. Domů jsem dorazila v šest hodin ráno a stihla mši svatou. Než jsem šla, tak jsem si vybalila, rozdala dárečky a nasnídala se. Po víc než týdnu jsem si dala kakao a k tomu čokoládový chorvatský kroasan. Byl dobrý i trochu připosražený.
Liturgii jsem moc nesledovala. Zpívala jsem a chvíli preludovala.
Přes poledne jsem se dívala na Pevnost Boyard. Bohužel konce jsem se nedočkala, protože jsem u toho usínala. Spala jsem až do čtyř, kdy mě mamka vzbudila, jestli chci kafe. Samozřejmě jsem chtěla. Pak jsem ještě asi na hodinu a půl usnula.
A to bude pro dnešek asi všechno. V Chorvatsku jsem stihla chvílemi i číst knihu To čiňte na mou památku.
V týdnu, v tom prvním, se rozrostla má liturgická knihovna o knihu Radka Tichého Oremus. Zatím jsem do ní jen zběžně nahlédla. Teologicky rozebírá všechny orace v liturgickém roce.
Takže dneska končím. Přemýšlím, co ještě budu dělat. Buď můžu procházet fotky, nebo si číst a nebo taky spát. Ještě uvidím, na co budu mít náladu. Jen mi bude chybět ta promenáda, tříchodová večeře a pravidelně přes 5 000 kroků denně.
Takže přeji všem krásný další prázdninový týden roku 2017.
Vaše Vanimaré

P. S.: Fotky možná někdy budou. Až se mi do nich bude chtít.
V.
 


Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 2. srpna 2017 v 18:40 | Reagovat

Na jeskyni z filmu Poklad na Stříbrném jezeře jsem se také těšil, ale rozčarováním bylo, že k ní vedl dřevěný chodník. Romantika v tu ránu byla pryč :).
Na Brači a Hvaru jsem byl jen na výletě s krátkou zastávkou (asi 2-3 hodiny) a Zlatni rat samozřejmě neviděl. Chtělo by to alespoň jeden nocleh na místě.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama