V pevnosti

6. května 2018 v 16:37 | Vanimaré |  O Ari z pohledu jiné postavy
Posun v čase o několik týdnů hledání Ari. Pevnost Mornaband je poslední možností, kde by Ari mohla být. Společně s Fronem plánují osvobození Ari. Nikdo netuší, v jakém stavu ji najdou. Teď už to nebudu protahovat a nechám promlouvat Bera.
Vaše Vanimaré

Dorazili jsme k pevnosti. Zůstali jsme zatím v utajení. Doprovázela nás tak stovka vojáků. Doufal jsem, že jich bude dost. Při pohledu na Mornaband jsem se obával, že nás bude málo.

Ve stínu stromů Fron rozbalil mapu, kterou sehnal u Izupy.
"Hlavní bránou se tam nedostaneme. Ta bude určitě hlídaná." řekl po chvíli studia plánku. Viděl jsem na něm, jak je zoufalý. Hledali jsme Ari už šestý týden. Poslední stopa nás dovedla sem. K nejobávanější pevnosti na zemi.
"Je tam nějaká skrytá cesta? Utajená branka?" zeptal jsem se.
"Možná tady." ukázal na plánek Jek.
"Musíme to zkusit." Fron smotal plánek. "Pořádně se prospěte. Zítra neskončíme dřív, než ji najdeme." řekl nám a odešel do samoty. Poslední dobou ji dost často vyhledával. Trápil se. Viděl jsem to na něm, i když se to snažil skrývat.
Tu noc jsem skoro nespal. Oheň jsme nezapalovali. Byla docela zima. Fron se nevracel.
Před svítáním jsem vstal a vydal se ho hledat. Našel jsem ho na kraji lesa. Sledoval pevnost.
"Frone." oslovil jsem ho.
"Bere, proč nespíš." řekl s roztřeseným hlasem. Sedl jsem si vedle něho. Fron odvrátil tvář.
"Nemůžu. Myslím na Ari." řekl jsem mu upřímně.
"Máš ji hodně rád." usmál se Fron.
"Život bych za ni položil." přiznal jsem šeptem. Dál jsme seděli mlčky. Se svítáním se k nám přidal Jek a Mernkal.
"Mára arin." oslovil nás Jek. Také nejspíš moc nespal. Skoro nikdo nespal.
"Mára arin. Jdeme na to." odpověděl mu Fron a vstal. "Jdeme si pro Ari. Bez ní neodejdu. Doufám, že mi rozumíte."
V táboře proběhla poslední porada o postupu a mohli jsme vyrazit.
S Fronem jsem se držel vpředu. Nenápadně jsme prokouzli do pevnosti. Procházeli jsme dlouhými chodbami. Nikoho jsem dlouhou dobu nepotkal. Museli jsme se rozdělit, abychom prohledali pevnost celou.
Dlouho jsem chodil. Nebyl jsem schopen se zorientovat. Ztratil jsem pojem o čase.
Ocitl jsem se v další chodbě. Za rohem jsem slyšel nějaký rachot. Rozběhl jsem se.
Za rohem jsem ji našel. Ležela na zemi. Nad ní stál muž s důtkami. Nešetřil ji. Hwesta jen pozoroval.
"Ari." vydechl jsem.
"ARI!!!" zakřičel jsem. Ari se pohnula. Hwesta se otočil.
"Jdeš se rozloučit se svou milou?" zeptal se mě Hwesta s úsměvem.
"Ne, jdu se rozloučit s tebou." odpověděl jsem mu. Hwesta tasil meč. Tasil jsem taky. Ten druhý, co Ari bičoval, přestal a společně s dalším mužem zaútočili. Hwesta se boje nezúčastnil. Pozoroval.
Zbavil jsem se jednoho z nich. Hwesta se stále nezapojoval do boje. Neměl jsem čas si ho všímat. Druhý muž mi dal dost zabrat, ale nakonec jsem ho přemohl. Hwesta nezmizel.
Držel Ari vzpřímeně za ruku a na jejím krku měl nůž. Ari se probrala. Strnul jsem. - Snad ji nechce podříznout. - blesklo mi hlavou. Nevěděl jsem, co mám dělat. Když zaútočím, zabije ji. Když nic neudělám, ztratím ji. Neviděl jsem žádné východisko. Hwesta si to uvědomoval také a smál se.
Hleděli jsme si s Ari do očí. Pak jsem si všiml Mernkala. Našlapoval opatrně. Uviděl jsem naději, že z toho Ari vyvázne živá.
Mernkal někde sehnal poleno. Tím praštil Hwestu přes hlavu.
Hwesta se přestal smát a složil se k zemi. Okamžitě jsem se rozběhl k Ari. Pomohl jsem jí vstát. Trochu poodstoupila a složila se. Schoval jsem meč a klekl u ní. Snad není… Vzal jsem její hlavu do svých dlaní. Ještě dýchá. Je to dobré.
"Jak je jí?" zeptal se Mernkal.
"Je hodně slabá." odpověděl jsem. Vzal jsem ji do náruče.
"Jsi zraněný?" zeptal se Mernkal, když na mém předloktí uviděl krev.
"Ne, to není moje krev. To je Ariina. Musíme najít Frona a rychle vypadnout."
" Dobře. Jdeme." Mernkal mě vedl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama