Kritická situace

24. června 2018 v 17:07 | Vanimaré |  O Ari z pohledu jiné postavy
Sourozenci a Ber s přáteli pokračují v cestě za záchranou Ari.Už jsou blízko cíle....
Vaše Vanimaré

Vrátil jsem se k Fronovi.
"Kde je Ari?" zeptal jsem se.
"Asi spí. Klidně se po ní podívej, a jestli spí, tak ji vzbuď." řekl mi, aniž by vzhlédl od své práce.

Rozhlédl jsem se a uviděl Ari sedět na konci vozu. Přišel jsem k ní. Jednou rukou jsem se opřel vedle její nohy a zadíval se jí do očí.
"Co se děje?" zeptala se najednou.
"Nic se neděje. Mělo by se něco dít?" odpověděl jsem jí otázkou.
"Ne. Proč?"
"Nepůjdeš mezi ostatní?"
"Můžu. Stejně už mě nebaví jen tak sedět." Chystala se seskočit. Než to udělala, chytil jsem ji kolem pasu a postavil na zem. Znovu se mi zahleděla do očí. Bylo pro mě těžké stát kousek od ní a nepolíbit ji. Ale udržel jsem se. Mlčky jsem ji pohladil a odešel. Na zádech jsem cítil její jistě zmatený pohled. Neotočil jsem se. Zapojil jsem se do práce v táboře.
Když jsem se otočil, Ari seděla u ohně a na klíně měla misku. V ruce jablko a na něco se ptala Frona. Fron po chvíli odešel. Chvíli na to se u ní objevil Jek, sebral jí jablko a kousl si. Ari se po něm otočila. Jek se usmál. Ari se hodlala zakousnout. V tu chvíli jsem zakročil já a taky si kousnul. Zbytek jablka snědla Ari. Usadil jsem se k druhému ohni za Mernkalem a Oryatem. Společně jsme se najedli. Když jsem se otočil, Ari už u ohně neseděla. Pak se objevila s Fronem. Na všechny pohlédla. Nejdéle se zahleděla na mě. Pak zmizela ve voze.
Noc proběhla v klidu. I celý den. Ve voze jela tentokrát Jarin. Ari se nevzbudila. Večer se strhla bouřka. Zastavili jsme dříve než obvykle, protože jsme neviděli na cestu.
Seděl jsem ve voze a hlídal malou svíci. Foukl vítr a svíce už po několikáté zhasla.
"Už zase." povzdechl jsem si.
"Co se děje?" zeptala se Ari.
"Mára undómë, Ari. Venku prší tak, že je vidět maximálně na dva kroky dopředu. Museli jsme zastavit." odpověděl jsem jí.
"Kde je Fron a ostatní?"
"Tísní se dole pod vozem. Tady leží akorát Mernkal s Jekem."
"A koně?"
"Někteří se rozprchli."
Zablesklo se a ozval se hrom. Ari se lekla a hledala ochranu u mě. Trochu jsem ji nechápal. Sám jsem se lekl. Natáhl jsem se pro misku.
"Budeš jíst?"
"Asi budu muset, že?" odpověděla mi otázkou. Jen jsem kývl. Nedovolila mi, abych ji krmil. Vzala mi lžíci a jedla sama. Moc toho nesnědla. Jen čtvrtinu misky.
Pak mi ji vrátila. Zkoumavě jsem se na ni zadíval. Uhnula pohledem. Odložil jsem misku. Pohladil jsem ji po tváři a nadzdvihl ji bradu. Znovu se zablesklo a ozval se hrom. Ari opět skončila u mě v objetí. Už jsem se nebránil. Pohladil jsem ji po vlasech.
"Prospi se ještě. Zůstanu tady až do rána. Ava aista." podíval jsem se na ni.
"Jak myslíš a já nemám strach." řekla mi potichu. Moc jsem jí to nevěřil. Ukládala se ke spánku. Já jsem uklidil misku, zhasl svíčku a vyšel do deště. Dost jsem tímto krokem riskoval.
Stál jsem před vozem a nechal na sebe dopadat kapky deště. Asi po půl hodině jsem se vrátil do vozu a převlékl se. Ari už se neprobudila.
Následující den celý prospala. Odkryli jsme plachtu a na konstrukci jsem sušil tuniku.
"Co tě to napadlo, jít do deště?" zeptal se mě Fron. Jel vedle mě.
"Ani nevím. Potřeboval jsem to." pousmál jsem se. Fron se také usmíval. Zřejmě se domyslel, co k Ari cítím.
"Co se v noci stalo?" ptal se Fron dál.
"Mluvil jsem s Ari. Vzbudila se." začal jsem, "Najednou se ozval hrom a Ari se lekla. Skončila v mém objetí…"
"Miluješ ji?" přerušil mně Fron. Nebyl jsem zvyklý na tak důvěrný rozhovor. "Nemusíš o tom mluvit." Sklonil jsem hlavu.
Na jednu stranu Fron naléhal na mou odpověď. Na druhou stranu po mě tu odpověď nepožadoval. Nevěděl jsem, jak bych odpověděl. Dál jsme jeli mlčky.
Najednou se Ari posadila. Spatřil jsem ji a usmál jsem se. Fron se ode mě odpojil, uvázal koně na boku vozu a za jízdy skočil nahoru. Chvíli se s Ari bavil. Ari něco málo snědla. Pak se ukládala ke spánku. Fron opět sedl na koně.
"Běž spát." chytil mě za rameno. Pousmál jsem se. Sesedl jsem z koně, odsedlal ho. Sedlo jsem hodil do vozu. Pak jsem tam skočil. Odpásal jsem si meč a dýku. Meč jsem položil vedle Ari a dýku dal pod polštář. Podíval jsem se na Ari. Sundal jsem z konstrukce tuniku a oblékl si ji. Pak jsem přehodil plachtu a lehl si vedle ní. Podíval jsem se jí do tváře.
"Já vím, že nespíš." oslovil jsem ji.
"A můžu vědět jak?" zeptala se a otevřela oči.
"Třepou se ti víčka a snažíš se dýchat potichu."
"No dobře."
"Klidně spi a nenech se rušit."
"Jak daleko ještě pojedeme?" zeptala se po chvíli.
"Zítra večer jsme na místě. Máš strach?" zeptal jsem se.
"Nevím, čeho bych se měla bát?" odsekla, "Ty snad víš, čeho bych se měla bát?"
"Jen jsem se zeptal. Spi už. Mára lómë."
"Mára lómë." odvrátila. Chvíli jsem ji pozoroval a pak jsem se snažil usnout. Vycítil jsem, že je Ari nějak neklidná.
"Hauta." ozvalo se. Ari si sedla. Rychle jsem ji následoval. Skácela se na mě.
"Man nalyë?" ozvalo se po chvíli. Fron nejspíš odpověděl potichu.
"Vydržíš tu chvíli sama, aniž bys udělala nějakou blbost?" zeptal jsem se.
"Co si o mě myslíš?" odpověděla mi.
"Radši nic." jemně jsem ji položil, přikryl a těsně u jejího obličeje řekl: "Odpočívej a nabírej síly. Budeš je potřebovat." vstal jsem. Venku jsem spatřil strážce lesa. Mluvil s Fronem.
"Je vzhůru?" oslovil mě Fron.
"Je vzhůru, ale snad brzy usne. Potřebuje nabrat síly." odpověděl jsem mu. Pak jsem se otočil na strážce. "Vyšlete posla do Esgorenu. Budeme potřebovat léčitelku. Nejlépe kontaktujte Acu. Dorazíme pravděpodobně zítra. Uvidíme podle Ariina stavu."
"Dobře. Dnes budete spát ve strážnici. Sledujte mě." řekl strážce. Mernkal pobídl koně do kroku. Fron skočil do vozu a oslovil Ari. Chvíli spolu mluvili. Pak znovu vyšel.
"Tak co? Jak je jí?" zeptal se Jek.
"Má vysokou horečku. Nevím, co s tím." odpověděl mu Fron.
"Možná bych něco věděl." ozval se strážce.
"Povídejte." pobídl jsem ho.
"Měla by být v teple. Někdo by ji měl držet v náručí a nechat se zabalit do houní."
"Tak to zkusíme." řekl Fron.
"Budete muset vydržet hodně dlouho sedět bez hnutí a ve velkém teple."
"Musím se obětovat. Jeku ty pojedeš do Esgorenu a najdeš tu léčitelku. Ber mi pomůže." řekl Fron.
"Jo, jasně." řekl Jek.
"Tak už jeď. My se jdeme postarat o Ari." pobídl Jeka Fron a společně jsme vstoupili do vozu.
"Ari, jsi vzhůru?" oslovil Ari Fron. Pohladil ji. Ari pootevřela oči. Fron ji zbavil pokrývek a vzal ji do náruče. Začal jsem je omotávat houněmi. Ari usínala.
"Ari?" oslovil ji ještě jednou Fron. Pohnula se. "Měla by ses napít."
Pootevřela oči. Přiložil jsem ji k ústům láhev s vodou. Fron takhle seděl skoro celou noc. Dělal jsem mu společnost. Horečka neklesala. Ari stále hořela.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama