Svatba 1

3. června 2018 v 16:44 | Vanimaré |  O Ari z pohledu jiné postavy
Trochu v těch názvech opakuji. Situace svatby Narykela a Meren. Jen o tom bude vyprávět Ber. Takže jej nechám mluvit.
Vaše Vanimaré

Vzbudil jsem se pozdě. Venku už bylo světlo a na dvoře čilý ruch. Hned po snídani jsem navštívil Ari. Chvíli jsem poseděl, ale neprobudila se.

Pak jsem šel do stáje postarat se o svého koně. Potkal jsem tam Frona.
"Mára arin." pozdravil jsem ho.
"Mára arin. Jak se máš?"
"Celkem to jde. Jak je na tom Ari?"
"Horečka ji stále trápí. A navíc, zítra je svatba, tak snad to zvládne. Neodpustila by mi, kdybychom tam šli bez ní." pousmál se.
"Ona to zvládne. Je silná." ujistil jsem ho. Vrhnul jsem se do očisty koně. Když jsem skončil, odvedl jsem ho na pastvinu. Na chvíli jsem se opřel o hrazení. Fron přišel chvíli po mně.
"Postaráme se i o Ariina koně. Pojď." Následoval jsem ho zpět do stáje.
"Co se stalo s Hwestou, nevíš náhodou?"
"Nevím, ale snad dá Ari pokoj. Neměla by se teď rozrušovat. Měla by se uzdravit."
"Pořád si vyčítám, že jsem tomu nedokázal zabránit."
"Nic si nevyčítej." zastavil se Fron v pohybu, "Nemohl bych tomu zabránit ani já ani nikdo jiný. Nemůžeme se ohlížet zpět."
"Já vím. V budoucnu se ale Hwesta ještě objeví. Neřekl své poslední slovo."
"To je mi jasné. Potřebuje k sobě někoho, kdo ji pomůže, kdo ji ochrání. Kdo bude ochoten za ni položit i svůj život."
"Takových by se našlo."
"Tobě věří." usmál se na mě.
"To je jen zdání. Svým způsobem o ní nic nevím."
"Poznáš a pochopíš." pokračovali jsme v očistě Lafa mlčky. Pak jsme ho pustili na pastvinu k ostatním koním.
Po obědě začalo pršet. Zašel jsem si do knihovny. Otevřel jsem knihu, kterou si tenkrát půjčila Ari. Vzpomněl jsem si na ten den, kdy jsme si přečetli Volbu osudu.
V knihovně jsem strávil zbytek dne. Na večeři si vedle mě sedl Fron.
"Mára undómë. Nezapomeň, že zítra je svatba Narykela a Meren."
"Mára undómë, děkuji za připomenutí. Málem bych zapomněl. Kdy půjdeme?"
"Obřad by měl být ještě před polednem. Pak jdeme i na hostinu."
"Dobře. Těším se."
Pak jsme se rozloučili a já šel odpočívat. Usnul jsem hned, jak jsem dolehl na postel.
Ráno jsem vstal brzy. Dneska jsem se měl po dlouhé době setkat s Ari. Upravil jsem se a čekal na sourozence a Jarin pod schody. Za chvíli jsem je spatřil. Šla s Jekem. Dlouze jsem se na ni zadíval. Zčervenala. Připojil jsem se k ní.
"Jak se máš?" zeptal jsem se.
"Ujde to. Mohlo by být hůř." odpověděla. Stále jsem si ji prohlížel. Nemohl jsem se vynadívat. Moc jí to slušelo. Snad nikdy nebyla krásnější.
"Moc ti to sluší." řekl jsem jí po chvíli. Ari ode mě odvrátila tvář. Jek se pousmál.
Prošli jsme půlku města. Na náměstí bylo už dost lidí.
"To se to tak rozkřiklo?" zeptala se Ari Frona.
"Meren má asi hodně známých." odpověděl jí Fron.
"Doufám, že tu nebude její bratr." odmítla vyslovit jeho jméno.
"Neměl by. Podle toho, jak se k ní zachoval posledně." ujistil ji Fron, "Neboj, máš nás." povzbudivě na ni mrknul.
Došli jsme na místo. Hned u vchodu nás vítal Narykel.
"Vítám vás. Pojďte si sednout dopředu." pobídl nás.
"Ne, děkujeme. Zůstaneme raději někde vzadu. Neznáme tyhle zvyky." odmítl ho Fron.
"No dobře, ale na hostinu jdete?"
"Určitě."
"Ari, už je ti lépe" otočil se na Ari.
"Je mi lépe. Děkuji za optání. Kde je Meren?" zeptala se.
"Čeká venku, až bude všechno připraveno."
"A mohla bych ji ještě vidět?" vyslovila přání.
"Ale jistě. Měla by být každou chvíli před vchodem."
"Děkuji." odkráčela. Následoval ji Fron. S Jekem a Jarin jsme se usadili na sedadla vzadu a čekali, až se vrátí Ari s Fronem. Po chvíli se vrátili a Ari usadila se mezi mě a Jeka. Za chvíli zazněl zvuk varhan.
"Co je to za nástroj?" zeptala se Ari Jeka. Ten jí nestihl odpovědět. Odpověděl ji Izupa.
"To jsou varhany. Jestli budeš chtít, vysvětlím ti, jak fungují."
Pak už jsem se soustředil na obřad.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama