2.7. - 8.7.2018

8. července 2018 v 19:29 | Vanimaré |  Rok 2018
Opět je tu neděle. Týden mi přišel ze začátku připadal strašně dlouhý, ale už je ukončen.


V pondělí jsem vstávala překvapivě brzy. Hned ráno jsem si zahrála va všechny flétny, co doma mám. Pak jsem koukala na seriál.

V úterý jsem dopoledne byla v práci. Tam jsem si taky zahrála na flétnu a pak jsem s kolegyní jela na oběd. Obě jsme si daly kuřecí kousky masa s míchaným salátem a toustem. Moc dobré to bylo. Odpoledne jsem šla na poštu a poslala dopis na fakultu, abych mohla pokračovat ve studiu. Snad to projde.
Ve středu jsem byla opět doma. Celkem dlouho jsem spala. Dopoledne jsem jela do Ivančic do Tesca. A tam teda bylo lidí. Hrůza. Kvůli frontám na pokladnách mi ujel autobus.
Pak jsem jela s jednou řidičkou, kterou nemám moc ráda, ale ona je vlastně strašně nešťastný člověk. Nadávala celému autobusu, že se baví a ona neslyší motor. Tomu bych se ani nedivila, protože autobus má motor až vzadu a řidič je vpředu. No, byla jsem ráda, že jsem brzy vystoupila.
Na večer jsem si šla zahrát na varhany. Celkem to i šlo. Snažila jsem se zopakovat i další z písniček, kterou jsem měla. Nic moc mi to nešlo. Ale zahrála jsem si a to bylo pro mě hlavní.
Pak byla tichá mše svatá. No,... tichá. Ono se zpívalo, jen bez varhan. Liturgie byla docela dobrá, jen celý týden šel Druhý vatikánský koncil do kytek. Nepřijímalo se z právě proměněných hostií.
Ve čtvrtek byl státní svátek. Slavnost svatých Cyrila a Metoděje. Jela jsem do Ketkovic ke kapličce. Mše svatá byla nádherná. Užívala jsem si ji. Jeden rok jsem tam taky ministrovala. Tak mi to přišlo trochu líto, že už neministruji. Ale to mi přijde líto každou mši svatou.
Odpoledne jsem sledovala seriál. Ano stále jsem nedokoukala Elisu z Rivombrosy. Jeden díl má totiž skoro dvě hodiny. Takže to chvíli trvá. Navečer jsem byla pozvána na kotlík. Trochu jsem se přejedla.
V pátek jsem ráno vstávala na mši svatou. Zpívala jsem a sama. Jako poslední dobou vždy. Liturgie byla celkem pěkná. Odpoledne jsem sledovala seriál. A na hudební nástroje jsem nehrála.
V sobotu byla opět mše svatá a já jsem nemohla chybět. No, slíbila jsem, že přijdu zpívat. Přede mší jsem se pomodlila Růženec. Liturgie byla dobrá. A to už jsem si zahrála. Sice jen preludium, ale zahrála jsem si. Zbytek dopoledne jsem uklízela a pomáhala.
Večer jsem si dala koupel s koupelovou solí. Zatím necítím rozdíl.
V neděli se mi těžko vstávalo. Šla jsem na mši. Liturgie probíhala dobře. Čtení v pořádku, žalm jsem taky nějakým dost záhadným způsobem zvládla, protože byl docela těžký. Pak jsem se prošla s obětními dary.
Dopoledne jsem se dívala za kousek Pevnosti Boyard a pak nachystala na oběd.
Odpoledne jsem jela za kolegyní na kávičku. Pěkně jsme si popovídaly, podívala jsem se, jaký má krásný domeček. Domů jsem přijela až po šesté hodině. Pak jsem si chvíli četla knihu Síla ticha od Roberta kardinála Saraha (nevím, jak se to jméno skloňuje). Po chvíli jsem to přestala vnímat, tak jsem to vzdala. Myslím si, že k četbě této knihy člověk potřebuje bdělou mysl a klid kolem sebe. Což večer opravdu nemám.
Takže to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další prázdninový týden roku 2018.
Po třetí odpoledne také vyšla další část z příběhu z pohledu Bera. Tak snad se líbí.
Vaše Vanimaré
 


Komentáře

1 Donyka Donyka | E-mail | Web | 9. července 2018 v 22:49 | Reagovat

Páni, neznám nikoho kdo by uměl na varhany ! Obrovská poklona, to musí být určitě hodně těžké. Každopádně hezký článeček. Ráda vidím když někdo něco málo rozepíše o sobě a člověk alespoň trošku může nahlédnout do jiného života než do vlastního. Kvůli inspiraci především. Pa :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama